Kdy se dozvíme, kteří Češi mají peníze v daňových rájích?

Velký poprask v západní Evropě způsobilo odhalení Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, kteří přinesli pod názvem Offshoreleaks seznam 130 tisíc majitelů majetku v celkové výši 25 bilionů eur v daňových oázách. Je to varování, že bohatí lidé, kteří využívali daňové ráje, nezůstanou před veřejností skryti. I když dopravovali své peníze do daňových rájů různými oklikami, transakce a elektronická komunikace zanechaly dlouhodobé stopy.

Na seznamech majitelů majetku v daňových rájích jsou také politici a jiné vlivné osoby. Zatím bohužel nevíme, zda a kdo tam figuruje z České republiky, ale je s podivem, že se naši novináři po takových informacích nepídí. Už v souvislosti s řešením kyperské krize se měli v první řadě zajímat o tato fakta. Další znepokojivá věc je reakce samotného ministra Kalouska.

Podle ministra financí náš státní rozpočet přichází v daňových rájích „jen“ o miliardy korun, nikoliv o desítky miliard. Bylo by zajímavé vědět, jak na tento názor Miroslav Kalousek přišel. Není totiž zřejmé, kolik takových firem se sídlem vlastníka v daňových oázách u nás je. Odhady mluví o počtu 12500, ale ty ve skutečnosti nezachycují firmy s komplikovanou mezinárodní strukturou.     

Kalousek se chová nemravně, když dává najevo, že ho daňové úniky nechávají chladným a jejich význam zlehčuje. Podle něj se musíme s úniky smířit, protože máme svobodu a otevřenou ekonomiku. Český ministr financí také považuje snížení daní za jedinou možnost, jak takové firmy dostat zpět domů. Jak asi mají vyspělé státy konkurovat daňovým oázám? Většina těchto rájů přece nezdaňuje vůbec!

Ministr Kalousek by měl vědět, že rovnost zacházení a spravedlnost musí být hlavními zásadami zdanění občanů a firem. Pokud existují podniky, které vyvádějí zisky legálně mimo české území, aby obešly naši státní pokladnu, trpí tím daňová spravedlnost. Bez daňových úniků by náš stát mohl lépe investovat do budoucnosti – do infrastruktury, zdravotnictví, vzdělání a výzkumu. Kdo v Česku řádně platí daně, si po výrocích ministra Kalouska musí připadat jako hlupák.

Národní vlády mají podle mého názoru povinnost vypátrat své občany, kteří v těchto daňových rájích unikají povinnosti. Daňové ráje jsou typickým případem problému, který je třeba řešit mezinárodně, pro začátek na evropské úrovni, ve spolupráci členských zemí EU navzájem. Zatímco zaměstnanci nemají před zdaněním práce žádného úniku, kapitál se pohybuje po světě bez pevných pravidel. To není otázka závisti, je to otázka spravedlnosti a fair play pro všechny účastníky trhu.

Je třeba přiznat, že daňové oázy neleží výhradně někde v Pacifiku, nýbrž také v Lucembursku, v Rakousku nebo do nedávna také na Kypru. Evropský parlament varoval již v roce 2010, že bez prolomení bankovního tajemství v EU a bez zavedení výměny informací o dani z příjmu a DPH mezi členskými zeměmi přicházejí státy ročně na únicích asi o 200 miliard eur.

Jaké má český ministr financí důvody pro to, že se nechce ke spolupráci v této věci přihlásit ani na úrovni EU?