Vnímání vládní éry Tymošenkové se za poslední dva a půl roku dokonce i v prozápadní části Ukrajiny značně posunulo. Sám jsem byl svědkem toho, jak po svém propuštění z vězení promlouvala v centru Kyjeva k davu a jak ji část demonstrantů vypískala.
Pro Západ je Julia Tymošenková ikonou ukrajinské oranžové revoluce a symbolem politické zvůle bývalého prezidenta Janukovyče, který ji poslal do vězení. Nyní vyšla na svobodu a řada komentátorů vkládá do Tymošenkové naděje, že sjednotí opoziční síly, které dosud spojoval pouze odpor k Janukovyčově režimu. Všichni, kdo takto přemýšlí, by si měli sundat klapky z očí.
Období, kdy Tymošenková byla premiérkou, nebylo pro Ukrajinu při zpětném pohledu zrovna šťastné. Její vláda nebyla ekonomicky úspěšná a velkou demokratičností se také pyšnit nemohla. Tymošenková sama je figurou, která finančně profitovala z postsovětského hospodářského chaosu a lze ji zařadit mezi oligarchické struktury. To je také důvod, proč jí řada demonstrantů z Majdanu nevěří. Tito lidé chtějí v první řadě normálně fungující stát, chtějí práci, chtějí transparentní správu veřejných záležitosti a taky konec korupce, která zemi po celá desetiletí vysává.
Vzorem civilizace, svobody i ekonomické prosperity je pro obyčejné lidi v ulicích Kyjeva Evropská unie. K ní nyní upírají své naděje. Ukrajina stojí před bankrotem, Moskva vyčkává, co bude, a nakonec to bude Západ, kdo bude muset nabídnout konkrétní pomoc. Taková pomoc ovšem bude dle pravidel EU moci být poskytnuta jedině výměnou za strukturální reformy, aby bylo jisté, že poskytnuté peníze neskončí v něčích kapsách. Tyto změny budou zcela jistě aspoň zpočátku pro většinu Ukrajinců bolestivé.
Každopádně je velmi nebezpečné, živit v Ukrajincích dojem, že se budou moci v blízké budoucnosti stát členy EU. Taková iluze povede ke zklamání stoprocentně.
