Švýcarsko! Často se používá jako synonymum čistoty, bohatství, ale někdy taky trochu sobeckého zahledění do sebe sama. Právě Švýcarsko bývá často dáváno za příklad odpůrci evropské integrace, kteří chtějí doložit, jak lze báječně prosperovat i bez EU. Jak je to ale ve skutečnosti? Jak to vlastně ti Švýcaři s naší EU mají?
V neděli se Švýcaři v referendu sice velmi těsně (50,3%), ale přece, rozhodli pro omezení volného pohybu osob z obavy před dalším přílivem imigrantů. Iniciativu na omezení přílivu cizinců vznesla značně euroskeptická a nacionálně konzervativní lidová strana (SVP).
Švýcarská vláda musí mít z výsledku pěkně zamotanou hlavu, protože bude možná muset změnit celou řadu mezinárodních smluv, které uzavřela s Evropskou unií. Propojení Švýcarska s EU je totiž enormní a uvědomí si je každý, kdo začne věc podrobně zkoumat. Není tedy v zájmu členů EU, aby se Švýcarsko dostalo do izolace.
Pro švýcarské hospodářství je rozkmotření s EU noční můrou: ekonomika totiž žije z Evropy, její úspěch závisí na volném obchodu s EU (nejvíce s Německem) a švýcarské firmy by se neobešly bez zahraničních pracovníků. Švýcaři jsou oproti častému mylnému přesvědčení našich euroskeptiků téměř dokonale integrováni do evropského vnitřního trhu a musí respektovat všechny jeho předpisy a pravidla – a dodejme, že jako nečlen EU nemohou jejich tvorbu ovlivňovat! Z toho vyplývá, že Švýcaři nemohou jen tak zavádět kvóty na pohyb osob. Jinak by museli z volného trhu EU odejít. To by mělo pro švýcarské hospodářství katastrofální důsledky.
V Bruselu, Paříži i dalších evropských metropolích se hned po švýcarském referendu ozvalo volání po odvetě, která by měla Švýcarům ukázat, že si nebudou z jednotného trhu EU vybírat jen jeho výhody a odmítat nepohodlné závazky.
To není dobrá cesta. Nyní by spíš měla nastoupit diplomacie a ne hrozby sankcemi. Nyní je třeba zachovat chladnou hlavu a vyjednávat s vládou konfederace. Důležité je, že vláda v Bernu si omezení volného pohybu nepřála, a tak je třeba na ni pohlížet: bude pro Evropskou unii partnerem a nikoli protivníkem.
Vláda v Bernu bude mít od nynějška tři roky času na to, aby přetavila rozhodnutí svého lidu do zákonů způsobem, který zajistí, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“. Co rozhodně nepůjde, je představa, že Švýcaři budou těžit z vnitřního trhu EU a přitom porušovat jednu ze základních evropských svobod, totiž volný pohyb osob.
Je třeba pro férovost dodat, že debata o kvótách pro přistěhovalce se před referendem vedla až na výjimky bez xenofobních tónů a docela věcně. Švýcarsko je vůči imigrantům a azylantům nesmírně velkorysou zemí - v současnosti tvoří něco mezi pětinou a čtvrtinou jeho obyvatel cizinci! Přepočítejme si to na české poměry a chvíli přemýšlejme. Byli bychom my Češi schopni vést věcnou debatu o přistěhovalectví za takovýchto okolností?
