Polsko volí mezi evropskou perspektivou a světem včerejška

Zítřejší polské parlamentní volby jsou příkladem toho, že v dnešním propojeném světě není vnitřní politika jiného státu dávno jen jeho záležitostí. To, zda úřadující proevropský premiér Donald Tusk obhájí své křeslo, nebo ho nahradí Jaroslaw Kaczynski, šéf nacionálně pravicové strany Právo a spravedlnost, bude mít podstatný vliv na budoucnost Evropské unie.

Podle průzkumů mohou být volby ještě napínavé. Tuskova Občanská platforma má sice náskok, ale pokud budou obyvatelé měst, mladí a vzdělanější Poláci apatičtí a nepůjdou k volbám, má šanci zvítězit Kaczynski, jehož zázemí je hlavně na zemědělském a konzervativním venkově. Jeho vítězství by nejen zkomplikovalo polské předsednictví v EU, ale i vzájemné vztahy v Evropě.

Kaczynski se v kampani neštítil použít zcela absurdních útoků na Německo. Podle jeho spikleneckých teorií prý Němci svými investicemi usilují o odtržení Slezska a Pomořanska a Angela Merkelová prý dokonce vděčí za svůj post východoněmecké tajné službě. Většina mladších Poláků však je naštěstí vůči těmto nesmyslům imunní a chápe, že budoucnost Polska neleží v konfrontaci se sousedy, ale naopak ve spolupráci s nimi. Polská veřejnost, hlavně mladší lidé, jsou výrazně proevropští. Zbývá doufat, že Poláci nezapomněli na politickou izolaci a posměšky, kterým byli vystaveni během krátké vlády Jaroslawa Kaczynskeho v letech 2005 až 2007. Tehdejší polská neochota pracovat na kompromisech a iracionální blokování reforem EU nadlouho negativně poznamenalo dojem z integrační politiky mladých členů EU.

Současná politika polské vlády je daleko otevřenější, sází na spolupráci, snaží se o rozvíjení vlastních iniciativ a pěstuje dobré vztahy se sousedy. Premiér Tusk spolu s prezidentem Komorowskim velmi šikovně vyvedli Polsko z nacionalisticky zatuchlé éry dvojčat Kaczynskych. Polsko dnes předsedá Evropské unii a počíná si velmi profesionálně – to není zas tak málo, vzpomeneme-li si na předsedání Maďarů nebo některé trapné okamžiky českého předsednictví.

Polsko chytře podporuje silnější spolupráci mezi zeměmi EU a dokonce tlačí na státy eurozóny, aby nezapomínaly na země stojíci momentálně mimo měnovou integraci. Je třeba si uvědomit, že Varšava tím hájí i naše zájmy! Poláci totiž rozpoznali vážnost krize, která ohrožuje euro, a vytušili nebezpečí rozdělení Evropy na jádro a periferii. Dali najevo, že si přejí být zahrnuti do diskuse o zřízení hospodářské vlády, o kterou bude dříve nebo později euro doplněno. Je to úspěšná taktika: i když Poláci zatím do eurozóny nesměřují, stali se znovu respektovaným hráčem v EU, protože jsou schopni konstruktivně přispět do debaty. Na rozdíl od naší vlády, jejíž poměr k EU lze charakterizovat jako dílem euroskeptický, dílem pasívní a velkou měrou diletantský, což vede k tomu, že nás partneři vnímají jako potížistu, jako někoho, kdo si stále stěžuje a odmítá návrhy ostatních. Praha se tváří, že se jí problémy eurozóny netýkají, další integrační kroky ideologicky odmítá a hřeší na svou výhodnou geopolitickou pozici v srdci Evropy.

Proevropské a kooperativní Polsko může být inspirací i pro evropsky smýšlející občany České republiky. Není naším zájmem zůstat za dveřmi sálu, kde se bude rozhodovat o budoucnosti evropské integrace. Právě Češi, kteří mají traumatický zážitek mnichovského „o nás bez nás“ by toto měli rychle pochopit. Po pádu železné opony jsme se spolu s Poláky a dalšími zeměmi východního bloku za značného úsilí dokázali začlenit do hlavního proudu svobodné a tolerantní evropské politiky založené na nadnárodní spolupráci. Pokud v polských volbách vyhraje nacionalismus, bude to voda na mlýn těch, kteří si myslí, že země střední a východní Evropy nejsou schopné proměnit šanci, které se jim vstupem do EU dostalo. Šance nebýt Evropany druhé kategorie a možnost rozhodovat sami o sobě.