Bankovní poplatky v Evropě? Nesrovnatelné!

V České republice zaplatí občan za používání bankovního účtu průměrně 249 Kč měsíčně, tedy necelých 3000 Kč za rok. U našich německých sousedů je to údajně necelých 100 eur za rok. To je nějakých 2450 Kč. Je zajímavé, že Němci mají podstatně vyšší životní úroveň než my, a přesto jsou u nich bankovní poplatky v průměru levnější než u nás. Itálie a Španělsko jsou v EU na špici co do drahých bankovních služeb – tam zaplatí klient za účet v průměru 300 eur ročně. Jak je to možné, když máme jednotný evropský trh s bankovními službami?

Na tomto trhu je evidentně něco v nepořádku. Banky lákají reklamou na levné produkty a balíčky, ale klient se často na začátku vůbec nedozví, kolik zaplatí na jednotlivých poplatcích. Potom se nad výpisem nestačí divit. Už léta se u nás pořádá veřejná anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek. Za loňský rok na celé čáře vyhrála platba za vklad na přepážce na vlastní účet. Jako druhý a třetí se umístily poplatek za připsaný úrok a poplatek za výpis odeslaný elektronicky majiteli účtu. V ročníku 2008 pro změnu vyhrál poplatek za nadměrný vklad.

Pořádání těchto anket má samo o sobě kladný dopad na chování peněžních ústavů. Pod vlivem negativní reklamy se některé banky rozhodly nejbizarnější poplatky úplně zrušit. Nelze se však ubránit dojmu, že je konkurence na trhu mezi bankami pouze předstírána a že o významnějších položkách možná mezi sebou banky vedou tajné úmluvy. Výsledkem je znevýhodnění klientů. Jejich postavení spotřebitele na vnitřním trhu EU není dostatečně ochráněno.

Přechod od jedné banky k jiné není jako změnit svého pekaře. Zatímco evropští spotřebitelé už mohou těžit z konkurenčního boje na trhu povinného ručení aut (tam je přechod k jiné pojišťovně relativně snadný), u běžných bankovních účtů jsou v rámci EU zaznamenávány přechody k jiné bance sotva z jedné desetiny. Finanční ústavy na tuto situaci hřeší a zneužívají pasivního postoje klientů. Od spotřebitelů tedy zásadní tlak na snižování poplatků asi nepřijde. Nezbývá nám než doufat v razantní tlak Evropské komise.

Současný evropský komisař zodpovědný za vnitřní trh a služby Francouz Michel Barnier nyní poslal evropským bankovním asociacím důvěrný dopis, ve kterém bankéře vyzývá k dobrovolným opatřením. Mají vyvinout jednotný informační formulář, kde budou přehledně a srovnatelně uvedeny všechny poplatky a služby. Pokud banky nepřikročí ke srovnatelnosti nabídek v rámci EU tak, aby si spotřebitelé byli schopni na základě srozumitelných informací jejich služby porovnat, Komise je k tomu prý donutí. Sama na to ale nebude stačit.

Od 1. listopadu 2009 se například začaly používat dobrovolné společné zásady ve finančním odvětví, aby se usnadnil přechod k jiné bance. Dosud není známo, že by to přineslo nějaké ovoce.

Podle průzkumu z minulého roku chce 80 % občanů EU od svých bank porovnatelné standardizované informace. O tom, že to jde, svědčí směrnice o spotřebitelském úvěru. Této směrnici vděčíme za to, že se výrazně zprůhlednil trh s půjčkami. Teprve Brusel vytrhl naše politiky z letargie a výsledkem je to, že máme alespoň nějaký nástroj proti lichvářům. Díky směrnici je u úvěrů povinně uváděn údaj RPSN, který značí roční procentní sazbu nákladů. Ve společnosti totiž existuje stále překvapivé množství lidí, kteří nejsou schopni si spočítat, kolik je půjčka nakonec bude stát. (Je pravda, že údaj o RPSN je často uváděn tak malým písmem, že je třeba použít lupu, ale úvěrové společnosti jej alespoň nesmí zamlčet.)

Klíčem k úspěchu při vyvíjení tlaku na banky nejsou pouze aktivity Komise, ale velkou měrou záleží na samotných členských státech EU. Právě ony mají povinnost prosazovat platnou Směrnici o nekalých obchodních praktikách v oblasti finančních služeb v praxi. Takže: Až Vám budou Česká národní banka nebo ministr financí tvrdit, že trh vše vyřeší, nevěřte jim!