Pokud jde o Putina, tak jakkoli to nebude snadné, není možné se otočit k Rusku zády – musíme se v rámci snahy o uklidnění konfliktu na Ukrajině snažit s Kremlem navázat jednání, jehož výsledky budou závazné pro všechny zúčastněné. Nejhorší, co by se mohlo stát, by byla analogie k roku 1914, kdy spolu mocnosti úplně přestaly komunikovat a celý kontinent zachvátila válka. Putin asi nepřestane podněcovat nepokoje na jihovýchodní Ukrajině, protože potřebuje Ukrajinu slabou, kterou bude moci zpovzdálí ovládat. Pořádání svobodných voleb není v jeho zájmu.
Paravojenské operace nejprve na Krymu a poté na jihovýchodní Ukrajině jsou ale bezpochyby dost nákladné záležitosti. Rusko je nyní samo oslabeno ekonomicky, světové burzy nemilosrdně ztrestaly jeho měnu, o úprku investorů a hrozících hospodářských sankcích Západu ani nemluvě. Putin bude mít co dělat, aby se vypořádal s vnitřními problémy doma: kavkazské konflikty, technologické zaostávání země, závislost na vývozu surovin, nepříznivý demografický trend, emigrace inteligence, neefektivní a zkorumpovaná veřejná správa. K tomu všemu připočtěte zdecimovanou pověst na mezinárodní scéně a všeobecné zhoršení vztahů s ostatními zeměmi.
To jsou všechno problémy, od nichž nebude Putinův režim schopen navždy odvracet pozornost agresivitou navenek a podporou etnického nacionalismu. V tomto smyslu je ukrajinský konflikt úzce spojen s otázkou, jakým způsobem jednou skončí Putinův režim a jak jeho následky Rusko a možná celá Evropa jednou bude muset překonávat.
